Ukrajina jaro 2014

Název

Ukrajina jaro 2014

Popis

Rusové na Krymu, Češi v Karpatech

Ten, kdo jednou ochutnal ukrajinské Karpaty, zákonitě se sem musí vracet. Krásné dubové a bukové lesy, hluboké rokle, průzračné potoky a řeky, místy až 1. 500 metrů převýšení a na vrcholkách planiny s úchvatným, až dech beroucím výhledem. Do toho příjemní lidé, kteří by si s vámi chtěli povídat. Polovina z nich dělala v Čechách a jazyková bariéra tu není.
Neuplynuli ani dva měsíce a znovu se sem vracíme. Politická situace na Ukrajině se zdá velice nepříznivá. Rusové obsadili Krym, v televizi vidíme, jak Ukrajinci mobilizují zálohy, Obama přesouvá námořní jednotky pod záminkou cvičení s rumunskými jednotkami v jejich vodách, ale všichni víme jak to je. Zatím vše bez jediného výstřelu. Všichni jsou si vědomi, co by následovalo. No a my jedeme na týden obsadit ukrajinské Karpaty, dokud to jde. Tentokrát jedeme v malé skupince. Tomáš (Can-Am 1 000), Katka ( Arctic Cat 1 000 TRV), Jozef (CF Moto X8) no a já (Červík) na (Arctic Cat 700 TRV).
Čeká nás bádací expedice. Objevování nových míst v okruhu 50-ti km. Možná, že se to zdá málo, ale vzduchem na centrální bod Evropy to je pouhých 25 km, ale po hřebenech tam a zpět najedeme 200 km. A přitom se nevracíme po stejné trase. Asfaltku použijeme jen na 8 km u bodu a dotankování, jinak vše terénem pod svižným tempem, aby se to dalo zvládnout.
Vyrážíme 21. března. Musíme zvolit jiný hraniční přechod, protože ten co jsme používali je jen pro osobní přepravu a Tomáš má u auta v techničáku - nákladní. I tam to šlo docela rychle. Celníci příjemní a za hodinu a půl vyřízeno. Na Hotel Turbaza Velikij jsme dorazili v 11 hod., kde jsme zjistili, že z nedostatku zákazníků byl zavřen. Pro 4 čtyřkolkáře tu teď je osmičlenná obsluha. Tak si nás tu váží a přitom ubytování tu vyjde na pouhých 180 Kč za noc. Jdeme se ubytovat a celí natěšení, vyrážíme na okolní průzkum, jak je to na vrcholcích se sněhem, který byl z dálky vidět. Volím nejkratší cestu na vrchol Apecka. Sluníčko nám svítí a teplota přes 20 °C, co si víc přát. Nad 900 m.n.m potkáváme první sníh. Čím se šplháme výše, přibývá i jeho hloubka, ale jen tam kde sluníčko nedosáhne. Vrcholek po pár minutách zdoláme všichni. Za ním se spouštíme po sněhu dolů k salaši, kde se chceme občerstvit. Cesty není zpět. Tom vytahuje zbrusu nový benzínový vařič. Co si matně pamatuji asi třetí v pořadí a zase nefunguje. Na hotel se dostáváme za tmy.
Druhý den vyrážíme směr Koločava a to tentokrát po hřebenech. Na planinách potkáváme sněhová pole. Naštěstí vždy jen při sjezdech, což zase znamená „zpět to nepůjde“, ale naše nadšení nás žene dopředu a zpět ani krok. ? Začíná přituhovat. Od 1 200m.n.m. potkáváme sníh častěji a to i při výjezdech. Místy prosvítá tráva, po které se snažíme jet. Cesta je celá zavátá, ale jednou to jde zprava podruhé z leva. Sklon výjezdů se s nadmořskou výškou zvyšuje. Tam, kam to jde vyjedu a pěšky hledám, kudy to půjde. Tom to zkouší z druhé strany, ale beznadějně se zahrabává. Poprvé cítím, že se mi čtyřkolka zvedá na zadní, aniž bych to chtěl což u dlouhé verze jen tak nezažijete. Drny mě nakopávají, nalepen na řídítkách zdolávám jeden z vrcholků. Mávám na ostatní, že tudy to jde. Postupně šplhají vzhůru. Jejich výrazy v obličeji se různí, ale všichni si posunuli svoje hranice. V dálce už je vidět vysílač, který je nad Koločavou. Zastavuje nás sníh na hřebeni, který nejde objet. Zkouším razit cestu a za mnou i Tom. Ostatní čekají. Na dálku to vypadá, že to není možné zdolat, ale když jsem na ta místa dorazil, vždycky se našlo, kudy to šlo. Po 10-ti km se vracím pro ostatní a vedu je na nejvyšší vrcholek této trasy 1. 563 m.n.m. Odtud už někudy dolů - jsou tu tři možnosti. Dvě cesty značené turisticky a třetí u vysílače, ke kterému musejí zákonitě jezdit servisáci, ale je od nás vzdálen ještě tak na hoďku cesty, což nemáme. Stmívat se bude už za 2 hodiny. První sjezd je pod sněhem značený turistickou značkou a druhý je v úžlabině taktéž pod sněhem, ale není se tam kde přivázat na naviják. Tom se pouští do první varianty a my ho následujeme. Zahrabává se. Objíždím ho a pokračuji. To nebylo dobré rozhodnutí. Končím 20 metrů pod ním v půlmetrovém sněhu. Zastavujeme ostatní a začíná boj. Hodinu a půl dostávám čtyřkolku o těch 20 metrů zpět. Povedlo se mi navijákem vymlátit baterku, až mi zdechnul motor. Tom, zatím pomohl nasměrovat Kačku s Jezefem na stezku, která byla pár metrů od nás, ale sklon a sníh nám nedovolil se tam dostat. Při těchto manévrech Kačka urazila zadní kolo o kámen schovaný pod sněhem. Padla na nás tma. Mokří a zmrzlí zanecháváme Katky čtyřkolku ve svahu a zkoušíme se dostat do civilizace. Touto stezkou už dlouho nikdo nešel, natož jel. Trialové pasáže nás neminuly. Po hodině se konečně dostáváme na planiny nad Koločavou. Za další půlhodiny už jsme v restauraci Četnická stanice, kde jsme srdečně vítáni. Hodiny odbíjeli dvacátou hodinu. Vyléváme vodu z bot a ždímáme ponožky. Domácí nám přináší zbrusu nové teplé ponožky z manželova šatníku a igelitové pytlíky, aby se nám nenamočili v botách. Po pozdním obědě doléváme benzín z kanystrů a pokračujeme dalších 80 km na hotel, kam dorážíme ve 23 hodin. Tom chtěl zažít nějaké dobrodružství, kde si sáhneme na dno, což se nám i dnes povedlo. ?
Třetí den je záchranářský. Majitel hotelu nám poskytuje náhradní díl - těhlici ze své čtyřkolky. V nedalekém servisu nám pomáhají povolit středovou matku. Nepředstavujte si servis jako u nás - zděná budova s plechovými vraty a uvnitř vše od oleje, nářadí základní. Vše tu řeší kladivem a hrubou silou, kterou zrovna potřebujeme. Rázový utahovák si s matkou neporadil, tak jde na ní se zavařenou ráčnou a dlouhou trubkou, co s ní povolují kola u Zilu. Matka povolila, měníme poloosy, protože si nejsme jistí, jestli sedmistovka a litr jsou stejné. Chceme ještě závlačku. Dostáváme do ruky hřebík se slovy „tohle je ukrajinská závlačka“. Sedáme na čtyřkolky a vyrážíme k nemocné, opuštěné, ve sněhu zapadlé čtyřkolce. Dostáváme se až do 1 000m.n.m., kde nás zastavuje prudký kamenitý svah.Za tmy to tak strašně nevypadalo, když jsem to jeli dolů. S Tomem bereme nářadí a těhlici do ruky a vyrážíme dál pěšky. Po tři čtvrtě hodině brodění sněhem a s jazyky na vestě jsme u čtyřkolky. Oprava nám šla rychle a po hodině nás Kačka radostně vítala, že je opět pojízdná. Z lesa vjíždíme do potoka, kterým pokračujeme dál. V GPS je tato cesta značená červeně jako hlavní asfaltová silnice, ale ta tu nikdy nebyla. Ještě že nejedeme autem, ale pro naše miláčky je to ta pravá cesta. Dokonale umytý podvozek ještě zaprášíme na cestě k hotelu. 30 km po cestě je horší, než 200 km lesem po hřebenech. Opět dorážíme za tmy s deštěm v zádech, alespoň se nebude prášit.
Čtvrtý den jedeme na trh navštívit pochodující bankomat. Příjemně nás překvapí oslabení Hřivny. Už je pod 2 Kč za hřivnu. Benzín tu stojí mezi 22 – 24 Kč. Hned se nám jezdí lépe. Dokonce jsme si tu zakoupili SIM karty do telefonu. Naši operátoři za volání do Čech chtějí 50 Kč, SMS 10 Kč a Ukrajinský operátor do Evropy jen 1,20 Kč a SMS 0,20 Kč. Neuvěřitelné, jak nás operátoři obírají. Obohaceni o dojmy míříme na hotel vyložit nákup a hned do terénu. Pěkně to po dešti klouže a některé výjezdy už tak lehce nejdou. Na hřebeni dokonce napadl sníh. V husté mlze není nic vidět a tak otáčíme do údolí, kde před soumrakem v potoce opláchneme kolky od bahna. Ještě tradičně dotankujeme, abychom po ránu mohli vyrazit rovnou do kopců.
Dál se dočtete v Quadu :-)

Období

Statistiky

  • 70 fotek
  • 13 videí
  • 1 se líbí

Fototechnika

Panasonic DMC-TZ20

Nastavení

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Ukrajina jaro 2014
Komentáře Přidat