Název

Pekelný jícen

Popis

ALB 221 - je ALB č.14 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
soutěska BIKAZ - pekelný jícen- Cheile Bicazulu

Dnes ve středu 4.7. ráno kolem osmé docela rádi opouštíme nepůvabné nocoviště a jen matně vzpomínáme na jezero Lacul Rosu, jak by bylo krásné bez těch všech budek s reprodukovanou hudbou a přecpaných suvenýry, které byly snad ve všech místech podobné. Zvládne Rumunsko tuto turistickou mánii? Na druhé straně si člověk uvědomí, že příležitostí ke slušnému výdělku a základní obživě je stále mizivě málo.

Míříme do města Iasi (jaši) v nížině poblíž moldavských hranic. Vracíme se místem, které nás včera tolik zaujalo, a které jsme tolik chtěli poznat trochu víc. Na tržnici u jezera jsem si vyfotil kalendář s leteckým pohledem na projetou cestu, která se jako had vine údolím. Zde už za římských dob procházela stezka jako spojnice mezi Moldávií a Transylvánií (Sedmihradskem). Údolní říčka Bicaz je malininkatý a jen pomalu sílící potůček, lemovaný ostrými vápencovými skalami – je jen otázka, jaký je v době jarního tání. Skaliska dosahují až do výše 300 metrů a tvoří velké turistické lákadlo - soutěsku BIKAZ. Kamarádka Jana na titulním snímku alba naznačuje, jak takový pekelný jícen může vypadat, ale to nic není proti skutečnosti

Soutěska Bicaz (rumunsky Cheile Bicazului), zvaná též “pekelný jícen” je neuvěřitelné dílo přírody. Hluboký kaňon má na nejužším místě jen sedm metrů, při stavbě silnice tu museli na několika místech skály odstřílet, a na jednom místě vrtali tunel. Automobilový provoz tu zatím není nijak omezený, ale možná jsme měli jen štěstí okamžiku – zaparkovali jsme bez větších problémů.. ..:-)

V místě, kde se už soutěska začíná otvírat, ční nad námi tři stovky vysoký "Oltář" Piatra Altarului. Je to strmá vápencová skála, na které byla kdysi nainstalovaná obrovská číslice 30, oslavující aktuální kulaté výročí 30 let komunistické vlády v Rumunsku. Dnes by toto číslo nikdo nechápal a nejen proto je na Oltáři obrovský kříž.

To, co tu v okolí připomíná minulou chaotickou dobu komunistického plánování, jsou časté roztroušené kamenolomy, sloužící dodnes k výdělku místních. Kousek dál je údolní přehrada Bicasz, kterou jsme bohužel z časových důvodů neviděli. Veledílo je utvořeno na řece Bistrita (čti Bystrica).asi 3 km za městem Bicaz. Podle vyprávění lidí, kteří tam už byli, se její betonová Hráz tyčí do výšky snad sto metrů, jezero za ní je dlouhé 35 kilometrů a největší hloubka je tady 96 metrů. Stavitel zde zjevně vůbec nepočítal s možností nějaké přírodní katastrofy nebo se zlým lidským úmyslem. Kéž by měl navždy pravdu

Prošmejdili jsme také stánky, byly zde krásné tepané předměty a pravé kožešiny a kožené výrobky. Až na výjimky si tu nikdo nic nekoupil, spíše jsme běhali po okolí a vychutnávali démona skal. Bylo velké horko a roztomile působila jedna kamarádka, která se rozhodla koupit kožich …. a zkoušela a zkoušela – na sluníčku jenom hořela, jak ji v tom kožichu bylo horko. Nakonec se sjednala i sleva zřejmě přijatelná pro obě strany, a my jsme mohli vyrazit k městu Iasi a hlavně shánět za dne nějaké další ubytování … :-)

Další pokračování bude – CAMP 5 u rybníka

Kategorie a štítky

Nastavení