Název

Malá paklenica - Vaganski vrch - Velká paklenica

Popis

Vaganski vrch 1757 mnm.
Vyrazil jsem ráno v 7:00 ze Stari Gradu vybaven vším co potřebuji pro přežití vysoko v horách, včetně 10 litrů vody. Nahoře v horách je voda jen na pár místech a nelze na ně spoléhat. Jak mi pak řekl jeden místní horal tak od 5. do 7. měsíce je na oněch místech vody dost. Pak je to otázka počasí, jaký je rok. Naposledy jsem tu byl loni v září a voda nikde nebyla. A tak jsem si řekl, že je lepší si vodu nést, než se kvůli jejímu nedostatku vrátit bez dosažení cíle. Měl jsem jen jeden pokus. Zdůrazňuji to proto, že nedostatek vody nelze na Velebitu podcenit a bez nadsázky je to otázka přežití.
A tak jsem byl asi za hodinu u vchodu do Malé paklenice a kupoval si bilet za 50 kun. Kousek je pěkná cesta a pak už začíná divočina. Pětihodinový výstup korytem řeky s převýšením 650 metrů. A tak jdu, přelézám balvany a piju vodu. Taky jsem si dal svačinku. Nahoře je jeskyně Kapljarka, kde kape voda do jezírka a plastových lahví. Před pěti lety jsem byl rád za její vodu. Jdu dál až nahoru na loučku a tam jsem si dal oběd a kafe. Potkávám asi sedm Maďarů, kteří mají asi stejnou cestu. Ve 14:00 vyrážím směrem na Ivina Vodica. Tam je horská chata pro přenocování a studna. Postupně se dostávám do výšin a objevují se mi nádherná panorámata. U Martinovo Mirilo jsem postupně třikrát zmokl a uschl. Motala se tu bouřka dokola. Ještě, že mám svoje dobré pončo. Borovice se mění ve třicetimetrové buky. A už jsem na Ivina Vodica. Koukám, že studna je plná vody, ale mám dost svojí. V boudě jsou kamna a nádobí a místo pro 10 – 15 lidí. Dal jsem svačinku a jdu dál. Je 16:45. Opustil jsem buky a postupně začala kleč. Z kamenných obrů, pnoucích se do výšin a pod nimiž si jeden připadá jako brablenec, se stali trpaslíci. Jsem ve výšce kolem 1600 metrů. Ty pohledy opravdu stojí za námahu. A na horských loukách je bohatá květena i zvířena.
Ne tedy, že bych viděl nějaká velká zvířata, ale stopy jsou tu okolo všude. Brouků, mravenců a motýlů jsou tu mraky. Vidím vrchol Sveto Brdo a Babinu fujaru a přeskočil jsem hřeben v kolem 1700 metrech a sestoupil na 1500. Kolem jsou cedule, že dál jsou miny. Dědictví války. Prošel jsem několik sedel a již budu na místě, kde hodlám bivakovat. Velký krasový závrt. Fouká však silný vítr a tak jdu dál a hledám vhodné místo. Zatáhlo se. V jednom sedle byla jakási zídka, asi bývalá vojenská pozorovatelna, a tak jsem jí trochu zvýšil a prodloužil, kamenů tu bylo fůra, a za ní jsem si udělal Kubrtovo lože. Bylo to krásné závětří, ale jen jsem vykouknul, málem mě to odfouklo. Rychle jsem se najedl a zalehl a pozoroval purpur na západě. Trochu se vyjasnilo, pak úplně. Obloha plná zářivých hvězd a pak se zatáhlo a byl jsem v mracích. Všude bylo mokro a opět jsem ocenil služby Žďárského pytle, neb jsem byl v suchu a závětří. Fujavec funěl celou noc.
Ráno jsem vstal v osm hodin. Funělo pořádně a tak jsem rychle zabalil a šel. Posnídám někde v závětří. Takové místo jsem našel asi za 45 minut a dalo by se tam krásně přenocovat. No, neva. Tak jsem se aspoň najedl a posilnil dobrým kafíčkem. Pozoroval jsem brablence jak pilně odnášejí drobky. Lidi by se od nich měli co učit.
Na Vaganski vrch je to kolem dvou hodin. Tak jdu a je zataženo. Ale postupně jak přicházím k cíli, vrchol od vrcholu, mraky mizí. Jako by je neviditelná ruka Pajdova odhrnovala. A tak v 10:40 dosahuji nejvyššího vrcholu Velebitu. VAGANSKI VRCH 1757 mnm. Vítr odvál poslední mraky a bylo skoro jasno a bylo krásně vidět dolů na všechny strany. Kochal jsem se, seč mi síly stačily a fotil tu nádheru. Dorazili už i Maďaři. Spali na chatě Ivina Vodica kolem 1250 mnm. Jsem pln emocí a rád, že jsem to opět dokázal.
V 11:30 jsem zahájil sestup. Několik sedel, přehoupnutí přes hřeben a dolů kamenopádem. To trvalo dvě hodiny. Pak začaly keře, stromy. Tam jsem potkal smaragd Velebitu. 40 cm dlouhou zelenomodrou ještěrku. Dobrou čtvrthodinu jsme na sebe koukali. Poznala, že jí neublížím. Nádhera. A došla mi baterka ve foťáku. Nevadí, fotek je habakuk. Kolem třetí jsem dorazil do horské vsi Ramiči. Tam jsem se posilnil paštikou a kafiskem a pokračoval jsem v sestupu. Prošel jsem Velkou paklenici a v 19:00 dorazil do Stari Gradu. Šel jsem se osvěžit do moře. Zasloužil jsem si to. Podařilo se mi, co jsem si umanul a byl jsem pln dojmů a jakési euforie a pocitu vítězství sama nad sebou.

Nastavení