Název

Z Kořenova přes Hejnice do Machnína s Plocovými 13. 11. 2020

Popis

Výzva Plocových, i když podle předpovědi mělo být zima a oblačno, se neodmítá. Na kolech jsme jeli do Liberce na nádraží. Pak vlakem do Kořenova.
I když jsem tedy doufal, že se dočkám inverze, že si to užijeme tak, jak to bylo v poslední době často vidět na FB třeba z Ještědu. Opak byl pravdou. Mělo mě varovat počasí v Kořenově a a na Polubném (otevřený kostel sv. Jana Křtitele). Nahoře mlha a 2°C. Naštěstí jsem si všiml pohybu za oknem v chatě Pod Bukovcem. Čaj a rum, k tomu hrstková polévka, to byl povolený doping. Na Smědavě bohužel žádné otevřené okénko, ale stavba. Jsem zvědav, co z toho pan Dr. Řehák, jinak majitel komplexu Montanie na Souši a hotelu Antonie ve Frýdlantu, udělá. Proč to píšu? Je to náš zákazník a mohu porovnat, jak to třeba na Souši vypadalo dříve a jak nyní... Sjezd do Bílého Potoka byl hodně o zimě. Ale najednou začalo prosvítat modré nebe...:-) I když jsme byli všichni zmrzlí jak h..., tak to byla alespoň psychická vzpruha. A když jsme přijeli do Hejnic a zjistili, že je před chrámem otevřená kavárna, to už jsme pookřáli úplně. Vypadalo to, že Poutní kostel Navštívení Panny Marie je zavřený, otevřený byl jen boční vchod. Ale tím se dalo projít dovnitř. Je to hanba, ale uvnitř jsem byl poprvé. A čelist mi trochu spadla. Krása. Jeptišky mě upozornily, že je oltář namalovaný a dokonce ve 3D. Nevšiml bych si… Viničná cesta, i když je poměrně dlouhá, má stoupání přesně takové, jaké mi vyhovuje. Určitě se na ni někdy vrátím pěšky. Musel bych zastavovat každou chvíli. Skály, seskupení kamenů, voda, prostě krásná příroda. Z kola a v rychlosti, aby mi nebyla zima, to se moc fotit nedá. U Kozy bohužel žádné okénko, jen nasr… „Koza“. :-(Sice okénko otevřel, ale to jen proto, že v boudičce u zastávky přesklíval okno. ☹ V novinách psali, že Oldřichov bude brzy hotový, nejeli jsme s Mílou cyklostezkou, ale po silnici až k obecnímu úřadu. Musím uznat, že Eurovia makala na x místech, techniky a lidí spousta. Ale z mého laického pohledu zatím dokončení prací v nedohlednu. Pak už pokračování po cyklostezce na Studánku. Ve Mníšku jsme parťákům ujel, chtěl jsem jet přes Bedřichovku a nafotit si ještě něco přírody a houbiček (viz další album). Zkoušel jsem fotit proti slunci se „staženou clonou“ na mobilu. Jsou to stále fotografie z cesty, jen trochu jiné.
Závěr – jsem rád, že jsem vyjel a jsem ještě radši, že od Bílého Potoka nám bylo po většinu času parťákem sluníčko. To se to pak jede úplně jinak.
Kdo to zkusí po nás – šťastnou cestu! Milan Porš
PS: Pár fotek z Viničné cesty je od Karla.

Nastavení