Název

sklady_jadernych_zbrani_javor_50

Popis

Sklady jaderných zbraní JAVOR 50 - Obec Bílina, leží 25 kilometrů vzdušnou čarou od Ústí nad Labem. Právě v její blízkosti byl, v rámci Akce Javor, na konci šedesátých let vystavěn jeden z trojice areálů, které měly sloužit k uložení jaderných zbraní a území Československé socialistické republiky. Přestože má právě bílinský areál, v celkovém číslování areálů, číslo nejnižší, jeho označení bylo Javor 50 a další dva sklady nesly číslování 51 a 52, byl ze všech tří skladovacích areálů dostavěn jako úplně poslední. Výstavba depotů, která měla být ukončena do 31. prosince 1967 se totiž oproti původnímu plánu značně zpozdila a tak zatím co první dva jaderné depoty československá strana předala sovětským speciálním jednotkám v dubnu 1969, třetí objekt v Bílině byl sovětům do užívání předán až v prosinci 1969. Areál Javoru 50 se svým fungováním nelišil od zbylých dvou areálů. Na ploše kolem 150 hektarů se nacházelo malé kasárenské město, s kapacitou ubytování až 170 vojáků i s jejich rodinami, autoparkem a dalšími obslužnými budovami. Bílinský útvar také podléhal přímé kontrole Moskvy, konkrétně Generálnímu štábu v Moskvě, 12. hlavní správě Ministerstva obrany SSSR. I u Javoru 50 tak o zavážení či případném vydávání skladovaných zbraní, se tedy rozhodovalo mimo území Československa a na chod objektu neměla vliv nejen vláda ČSSR, ale ani Československá lidová armáda a dokonce ani tak zvaná Střední skupina sovětských vojsk, umístěná po srpnu 1968 na Československém území. Sklady pro jadernou munici byly železobetonové, zapuštěné v zemi a na zničení takového objektu nepřítelem by byla nutná jaderná nálož o síle 3 megatuny. Československo po celou dobu existence těchto tajných skladů zajišťovalo bezplatně dodávku elektřiny, vody a paliva. Existence těchto objektů byla předmětem přísného utajení. Za tím účelem byla vypracována krycí legenda - objekty byly podle oficiální verze spojařské. Celkový počet sovětských vojáků byl stanoven na 660, kromě toho zde byli také občanští pracovníci a rodinní příslušníci. U každého objektu byla také zabezpečovací jednotka ČSLA s 9 vojáky, ostatní osazenstvo bylo výhradně sovětské. V případě válečného konfliktu se Západem by sovětská strana vydávala jadernou munici československým raketovým vojskům. Sovětská armáda tyto objekty využívala až do svého odchodu z území Československa v roce 1990, kdy byly předány československé straně. Není prokázáno, zda byly v těchto skladech jaderné hlavice někdy skutečně uloženy. Česká republika se v případě válečného konfliktu měla proměnit v jaderné bojiště a přední obrannou linii. Naopak první útočná linie měla vycházet z MLR a NDR. Životnost ČSLA byla odhadována na 72 h. Dále se s její účastí v bojích nepočítalo. V jednom se z dnešního pohledu ale bílinský Javor přeci jen liší. Uvnitř samotných podzemních skladovacích objektů se totiž stále zachovaly originální popisky v ruském jazyce. Díky nim si tak lze udělat jasnější představu o fungování skladů a jejich jednotlivých částí. Celkově ale areál Javoru 50 nedopadl nejlépe. Zatím co západočeský Javor 51 ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/sklady_jadernych_zbrani_javor_51/ ) byl od roku 1993 využíván nejprve Českou národní bankou, která v něm po rozdělení federace uložila několik tun vyřazených mincí a bankovek, později, v roce 2006, v něm našly dočasný odpočinek ostatky 3800 německých vojáků, kteří na území Československa padli v průběhu druhé světové války a dnes najdeme v areálu muzeum, tak zbylé dva areály, včetně areálu v Bílině, takové štěstí neměly. Areál Javoru 52 ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/sklady_jadernych_zbrani_javor_52/ ) v Bělé pod Bezdězem sice slouží jako uprchlický tábor, respektive jako Zařízení pro zajištění cizinců, provozované Ministerstva vnitra, samotné sklady ale byly nejprve vykradeny, jeden vypálen a vstupy do nich byly nakonec zahrnuty. Z obslužných zařízení zbyly pouhé betonové fragmenty. Areál Javoru 50 v Bílině dopadl ještě o něco hůř. I zde sice od roku 1990 fungoval uprchlický tábor, v roce 2006 ale byl uzavřen a od té doby se areál potýká se seriózností jednotlivých nájemců i vlastníků. Současným vlastníkem je občanské sdružení Soltán (v současnosti spolek), které původně deklarovala záměr přebudovat bývalá kasárna na domov důchodců či ústav sociální péče. V roce 2012 se ale ukázalo, že záměry sdružení jsou mírně jiné a ze zařízení se postupně stala klasická ubytovna. Sklady i obslužné objekty bílinského areálu byly postupně vykradeny a většina areálu v rozvalinách.

Kategorie a štítky

Nastavení