Název

Jizerské střípky

Popis

Klášterní barokní kostel byl vybudován na místě starého poutního místa jehož počátky sahají do 13. stol. Současná bazilika pochází z 18. stol. Stavba má půdorys kříže s postranními kaplemi, pravé příčné rameno kříže je tvořeno zbytky původního gotického kostela. Hlavní oltář je dílem sochařů J. Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brenera z Liberce. Na oltáři se v pozlacené skříňce nachází soška Panny Marie ze druhé poloviny 14. stol., nazývaná Mater Formosa – Sličná matka. V ambitech se nachází jedna z nejstarších gotických památek v Čechách, socha Ulricha von Biebersteina. K vyhledávaným památkám patří také křížová cesta nebo Polní valdštejnský oltář.
V těsné blízkosti kostela stojí františkánský klášter z konce 17. století.
Poutníci ze všech stran od nepaměti přicházeli po tzv. Staré poutní cestě, jedné z nejkrásnějších tras vedoucích do Hejnic. Cesta je lemovaná historickými kapličkami, vede přes kopce a pastviny.

Od 1. července 2018 je poutní areál s kostelem Navštívení Panny Marie národní kulturní památkou.

První snahy o vybudování údolních nádrží v povodí ?izery se datují od povodně v roce 1897. Vodní dílo Souš na Černé Desné v říčním kilometru 7,250 bylo vybudováno v letech 1911 - 1915. Na zpracování projektu se podílel univerzitní profesor Ing. Otto Intze. V září 1916 došlo na nedaleké Bílé Desné k protržení přehrady, kdy průlomová vlna způsobila značné materiální škody a vyžádala si i lidské životy. Tato katastrofa měla vliv na další využití a funkci přehrady Souš a byla podnětem k její rekonstrukci provedené v letech 1924 - 1927, která spočívala především v zesílení a navýšení hráze a ve zřízení drenážního systému. Druhá rekonstrukce proběhla v letech 1971 - 1974 a jejím cílem bylo využití vodní nádrže k vodárenským účelům. Po vybudování vzdouvacího jízku a odběrného objektu na Bílé Desné je část průtoku převáděna z Bílé Desné do nádrže Souš původní štolou z roku 1915.

Stavbu viaduktu prováděla vídeňská firma Bruder Redlich & Berger. Autorem stavby dráhy je Herrmann Rosche, který se stal v roce 1897 generálním ředitelem společnosti Ústecko – teplické dráhy pro hospodárné zásobování severních Čech z Krušnohorské pánevní oblasti. Viadukt je dlouhý 202 metrů a nejvyšší pilíře dosahují výšky 27 metrů, tvořených čtrnácti poli o rozpětí 12 metrů polí šířky.

Půdorysně prochází v oblouku o poloměru 420 metrů. Na stavbu byl použit diorit, vytěžený při hloubení tunelu této trati pod Ještědským hřebenem. Obklad a parapety jsou z liberecké žuly. Vzniklo zde dílo, které vrostlé do terénu, může být příkladnou ukázkou nejen unikátní mostní konstrukce, ale i významným technickým dílem, které od svého vzniku není rušivým krajinným prvkem. Stává se obdivovaným krajinným prvkem a je dokladem tvůrčí invence člověka v zapojení technického díla do krajiny. Most je proto významnou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek.

Kategorie a štítky

Nastavení