Název

Canis lupus (vlk obecný) - 14.7.2018 (okolí Srní, NP Šumava)

Popis

Pomalu se loučíme s Šumavou, pak už jen jedna zastávka v Pošumaví a jedeme domů.

Vlk obecný je velký asi jako ovčácký pes. Ač jde o notoricky známé zvíře, možná někoho překvapí, že je ve volné přírodě snad ještě vzácnější než rys - jde o kriticky ohrožený druh naší fauny. V minulosti se u nás vyskytovaly stálé populace, než byl vlk ve volné přírodě na přelomu 18. a 19. století vyhuben. Dnes k nám občas pronikají jedinci ze stálých populací především v Polsku a na Slovensku. U nás je občas zaznamenán na Šumavě, v Beskydech a Jeseníkách. Nověji pak také na severu a západě Čech. Vlci na rozdíl od lišek žijí ve smečkách, které mívají 2-8 členů, někdy i 10. Smečka je pak snadno schopná ulovit jelena či divoké prase popř. srnce a malá zvířata a příležitostně i ovce, pokud nejsou dostatečně hlídány a zabezpečeny. Vlci mají dokonalý čich a kořist zvětří až na několik kilometrů. Pokud byste ve volné přírodě uviděli vlka, věřte, že on o vás věděl už opravdu dlouho... I když je v naší kultuře vlk vnímán většinou negativně, v severské a japonské mytologii jde o bytosti s božskými vlastnostmi. Japonští rolníci dokonce vlkům stavěli svatyně a žádali je o ochranu úrody před jeleny a prasaty. Vzpomeňme si ale také na vlčici stojící u zrodu Říma... Bohužel i přes obrovskou vzácnost a důležitost šelem ve zdravém ekosystému (stejně jako u rysů) vidí mnozí myslivci (neříkám že všichni a nechci je házet do jednoho pytle, jak by si mohl někdo přebrat!) vlka stále jako škodnou, což je jeden z dlouhodobě zakořeněných zvyků. Vlci a rysové ale vidí snazší kořist v nemocných a raněných jedincích, a tím udržují populace lovných druhů zdravější. No a kromě toho je tu samozřejmě ještě pytláctví...

Kategorie a štítky

Nastavení