Zimní výlet

Název

Zimní výlet

Popis

Tradiční malá sněhová nadílka na  jižní Moravě již několik let vedoucí Táborníků
sváděla k myšlence zimního výletu, a proto se letos poprvé v novodobé historii konečně uskutečnil. V termínu od 1. do 4. března se Táborníci vydali na prodloužený víkend do  Vsackých Beskyd, aby  si zde náležitě užili bílých radovánek.
Cíl byl  proto jasný – kdo uměl lyžovat, sbalil lyže a další výstroj, a kdo taji lyžování dosud nepronikl, popadl boby, saně nebo lopaty a vyrazil.
Ve  čtvrtek v  odpoledních hodinách se  všichni nedočkavě řadili před autobusem u  klubovny, aby  obsadili ta  nejlepší místa. Koho po cestě nezaujalo sledování okolní krajiny, využil ke  zkrácení dlouhé cesty promítanou pohádku na  obrazovkách v  autobusu. A  i  proto cesta utekla jako voda a brzy jsme zastavili 200 metrů od  horské chaty Třeštík, která  se  na  následující čtyři dny stala naším útočištěm. Chvíli ještě trvalo, než vedoucí nanosili veškerý potřebný inventář a  zavazadla do chaty, ale ve večerních hodinách si už každý z účastníků čechral polštáře na své posteli a připravoval se na dobrou noc.
Páteční a sobotní den patřil celý zimním aktivitám. Celá posádka se rozdělila na lyžaře a  nelyžaře. Lyžaři, a  nutno podotknout, že výjimkou nebyli ani snowboardisté, trávili dopolední a odpolední program na  svahu lyžařského areálu u  chaty Celnica nacházející se  několik desítek metrů od chaty. Mírný svah vyhovoval především začínajícím lyžařům, na své si zde přišli ale i  zkušení mazáci. Rozděleni do  menších skupinek, pod  dozorem zdatných vedoucích, děti obloučky sjížděly kopec jeden za  druhým. Na  svah vždy vyrazily hned ráno, aby  využily dokonalých sněhových podmínek co nejdéle. V průběhu dopoledne si každý odpočinu i u donesené svačiny od našich kuchařů a prohřál se teplým čajem. Takto všichni vydrželi na  svahu až do  samého poledne, kdy  lyžařské řádění přerušili a  už řádně vyhládlí spěchali na  chatu na  dobrý oběd. Po  povinné klidové pauze po obědě už ale děti spěchaly do  lyžáků a  vyrážely znovu na  svah. Vedoucí se  snažili rutinní sjíždění kopce zpestřovat různými hrami, a tak děti zkoušely jezdit jako letadlo, točit u jízdy volantem, zvedat ze  země kuželky nebo přizvedávat při  jízdě jednu nohu. Vrcholem všech jízd byly vláčkové aktivity, kdy celá lyžařská část zájezdu brázdila svah v těsné blízkosti za sebou, takže byla místo lyžařů na svahu vidět jen vlnící se linie připomínající vagóny vlaku. Dvoudenní lyžování bylo takto více než vydařené, a  to  i  díky skvělému počasí, kterému za  kombinaci mrazivých teplot a  hřejivého sluníčka nebylo co  vytknout. Velká pochvala také patří šikovným a  ukázněným dětem, které se na svahu chovaly vždy zodpovědně a  přispěly k  tomu, že  se  celý zájezd obešel bez jakýchkoliv zranění a  zanechal ve všech jen tu nejmilejší vzpomínku.
Zatímco lyžaři měli program naplněný převážně sjížděním kopce, ostatní členové posádky měli program o něco pestřejší. V pátek jsme vyrazili z chaty chvíli před lyžaři. Lesem po žluté jsme obešli sjezdovku a pokračovali k rozhledně Čarták. Přes zimu není běžně otevřená, a proto jsme si vypůjčili klíče v nedaleké restauraci. Rozhlédli jsme se po zasněžených vrcholcích Beskyd, a jelikož bylo venku pěkně mrazivo, pustili jsme se vrcholku věže i do svačiny. Posilněni jsme pokračovali dále po žluté až k prameni Vsetínské Bečvy, ukrytému pod ledovým příkrovem. Proběhla rychlá fotka na památku a začali jsme se stáčet lesem zpět k chatě. Chůze ve sněhu byla náročnější, ale žádná větší závěj nezůstala nedotčena. A když jsme opět míjeli rozhlednu, strhla se nefalšovaná sněhová bitva všech proti všem. Pak už jsme jen na vrcholu sjezdovky mávli na lyžaře a spěchali na oběd. Po pauze jsme pobrali vše, na čem se dalo jezdit, a vyrazili na cestu nad chatou, kde jsme až do svačiny jezdili jak o závod a neúnavně vybíhali zpět do kopce. Po svačině už vyrazilo z chaty na boby a dovádění ve sněhu jen pár nejvytrvalejších z řad lyžařů i nelyžařů a do chaty nás zahnala až přicházející tma.
Sobotní slunečné ráno jsme seběhli k autobusu a nechali se odvézt na Bumbálku. Odtud následovala vycházka údolím Malé a Velké Smradlavy. Název Smradlava je podle sirného pramene, který potok napájí a už z dáli je pěkně cítit. Cesta nám pěkně ubývala a tak bylo dost času na dovádění a válení se ve sněhu. Před cílem dopolední túry jsme procházeli oborou a tak jsme viděli jezevce, muflony i stádo bílých daňků albínů. A chvíli na to už jsme nastupovali v Bílé do autobusu. Odpoledne následoval program opět na cestě nad chatou. Sníh byl od sluníčka trochu povolený, a tak už to nesvištělo jako v pátek. Před čtvrtou jsme sjeli až do chaty na teplý čaj, sváču a trochu se ohřát. Počkali jsme, až lyžaři dojezdí, a pak se sešli pod kopcem na hromadnou fotku. Vlek už byl zastavený, takže jsme si poslední odpoledne zpříjemnili hromadným oddílovým bobováním, sáňkováním, lopatováním, pytlováním, no prostě sjížděním na všem, co bylo po ruce.
V neděli jsme se probudili do nejkrásnějšího rána z celého výletu. O to víc nám bylo líto, že jsme museli chatu brzy vyklidit a nestihli jsme další sněhové radovánky. Vše jsme si však vynahradili v olomouckém akvaparku, kde jsme se do sytosti vyřádili a na cestu domů vyráželi příjemně unaveni…
Káťa Šnajnarová, Petr Tesař

Období

Statistiky

  • 215 fotek
  • 1 se líbí

Fototechnika

Apple iPhone SE

Nastavení

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Zimní výlet
Komentáře Přidat