Zimní výlet
Název
Zimní výlet
Popis
Tradiční malá sněhová nadílka na jižní Moravě již několik let vedoucí Táborníků
sváděla k myšlence zimního výletu, a proto se letos poprvé v novodobé historii konečně uskutečnil. V termínu od 1. do 4. března se Táborníci vydali na prodloužený víkend do Vsackých Beskyd, aby si zde náležitě užili bílých radovánek.
Cíl byl proto jasný – kdo uměl lyžovat, sbalil lyže a další výstroj, a kdo taji lyžování dosud nepronikl, popadl boby, saně nebo lopaty a vyrazil.
Ve čtvrtek v odpoledních hodinách se všichni nedočkavě řadili před autobusem u klubovny, aby obsadili ta nejlepší místa. Koho po cestě nezaujalo sledování okolní krajiny, využil ke zkrácení dlouhé cesty promítanou pohádku na obrazovkách v autobusu. A i proto cesta utekla jako voda a brzy jsme zastavili 200 metrů od horské chaty Třeštík, která se na následující čtyři dny stala naším útočištěm. Chvíli ještě trvalo, než vedoucí nanosili veškerý potřebný inventář a zavazadla do chaty, ale ve večerních hodinách si už každý z účastníků čechral polštáře na své posteli a připravoval se na dobrou noc.
Páteční a sobotní den patřil celý zimním aktivitám. Celá posádka se rozdělila na lyžaře a nelyžaře. Lyžaři, a nutno podotknout, že výjimkou nebyli ani snowboardisté, trávili dopolední a odpolední program na svahu lyžařského areálu u chaty Celnica nacházející se několik desítek metrů od chaty. Mírný svah vyhovoval především začínajícím lyžařům, na své si zde přišli ale i zkušení mazáci. Rozděleni do menších skupinek, pod dozorem zdatných vedoucích, děti obloučky sjížděly kopec jeden za druhým. Na svah vždy vyrazily hned ráno, aby využily dokonalých sněhových podmínek co nejdéle. V průběhu dopoledne si každý odpočinu i u donesené svačiny od našich kuchařů a prohřál se teplým čajem. Takto všichni vydrželi na svahu až do samého poledne, kdy lyžařské řádění přerušili a už řádně vyhládlí spěchali na chatu na dobrý oběd. Po povinné klidové pauze po obědě už ale děti spěchaly do lyžáků a vyrážely znovu na svah. Vedoucí se snažili rutinní sjíždění kopce zpestřovat různými hrami, a tak děti zkoušely jezdit jako letadlo, točit u jízdy volantem, zvedat ze země kuželky nebo přizvedávat při jízdě jednu nohu. Vrcholem všech jízd byly vláčkové aktivity, kdy celá lyžařská část zájezdu brázdila svah v těsné blízkosti za sebou, takže byla místo lyžařů na svahu vidět jen vlnící se linie připomínající vagóny vlaku. Dvoudenní lyžování bylo takto více než vydařené, a to i díky skvělému počasí, kterému za kombinaci mrazivých teplot a hřejivého sluníčka nebylo co vytknout. Velká pochvala také patří šikovným a ukázněným dětem, které se na svahu chovaly vždy zodpovědně a přispěly k tomu, že se celý zájezd obešel bez jakýchkoliv zranění a zanechal ve všech jen tu nejmilejší vzpomínku.
Zatímco lyžaři měli program naplněný převážně sjížděním kopce, ostatní členové posádky měli program o něco pestřejší. V pátek jsme vyrazili z chaty chvíli před lyžaři. Lesem po žluté jsme obešli sjezdovku a pokračovali k rozhledně Čarták. Přes zimu není běžně otevřená, a proto jsme si vypůjčili klíče v nedaleké restauraci. Rozhlédli jsme se po zasněžených vrcholcích Beskyd, a jelikož bylo venku pěkně mrazivo, pustili jsme se vrcholku věže i do svačiny. Posilněni jsme pokračovali dále po žluté až k prameni Vsetínské Bečvy, ukrytému pod ledovým příkrovem. Proběhla rychlá fotka na památku a začali jsme se stáčet lesem zpět k chatě. Chůze ve sněhu byla náročnější, ale žádná větší závěj nezůstala nedotčena. A když jsme opět míjeli rozhlednu, strhla se nefalšovaná sněhová bitva všech proti všem. Pak už jsme jen na vrcholu sjezdovky mávli na lyžaře a spěchali na oběd. Po pauze jsme pobrali vše, na čem se dalo jezdit, a vyrazili na cestu nad chatou, kde jsme až do svačiny jezdili jak o závod a neúnavně vybíhali zpět do kopce. Po svačině už vyrazilo z chaty na boby a dovádění ve sněhu jen pár nejvytrvalejších z řad lyžařů i nelyžařů a do chaty nás zahnala až přicházející tma.
Sobotní slunečné ráno jsme seběhli k autobusu a nechali se odvézt na Bumbálku. Odtud následovala vycházka údolím Malé a Velké Smradlavy. Název Smradlava je podle sirného pramene, který potok napájí a už z dáli je pěkně cítit. Cesta nám pěkně ubývala a tak bylo dost času na dovádění a válení se ve sněhu. Před cílem dopolední túry jsme procházeli oborou a tak jsme viděli jezevce, muflony i stádo bílých daňků albínů. A chvíli na to už jsme nastupovali v Bílé do autobusu. Odpoledne následoval program opět na cestě nad chatou. Sníh byl od sluníčka trochu povolený, a tak už to nesvištělo jako v pátek. Před čtvrtou jsme sjeli až do chaty na teplý čaj, sváču a trochu se ohřát. Počkali jsme, až lyžaři dojezdí, a pak se sešli pod kopcem na hromadnou fotku. Vlek už byl zastavený, takže jsme si poslední odpoledne zpříjemnili hromadným oddílovým bobováním, sáňkováním, lopatováním, pytlováním, no prostě sjížděním na všem, co bylo po ruce.
V neděli jsme se probudili do nejkrásnějšího rána z celého výletu. O to víc nám bylo líto, že jsme museli chatu brzy vyklidit a nestihli jsme další sněhové radovánky. Vše jsme si však vynahradili v olomouckém akvaparku, kde jsme se do sytosti vyřádili a na cestu domů vyráželi příjemně unaveni…
Káťa Šnajnarová, Petr Tesař
Období
Statistiky
- 215 fotek
- 1 se líbí
Fototechnika
Apple iPhone SENastavení
Fotoknihy z vašich fotek
Vyberte si z předchystaných knih pro Vás nebo vytvořte zcela novou.
Pexeso z vašich fotek
Stačí vybrat jen 32 fotek. Ostatní za Vás uděláme my.