Název

Zámek Stekník 9.7.2016

Popis

Na místě dnešního zámku stávala kolem roku 1600 pozdně středověká tvrz rytířské rodiny Kaplířů ze Sulevic. Kaplířové drželi Stekník až do začátku Třicetileté války, kdy jim byl z náboženských důvodů zkonfiskován. V roce 1681 kupuje zbytky vyhořelé tvrze bohatý žatecký měšťan Jan Jiří Kulhánek, později nobilitovaný do šlechtického stavu s přídomkem z Klaudensteina. Na místě tvrze staví zámek ve stylu vrcholného baroka. Ve 2. pol. 18. století, za jeho vnuka Jana Františka sv. pána z Klaudensteina dochází k rokokové úpravě objektu. Stekník držel od r. 1760, v roce 1772 získává pro svůj rod hraběcí titul a roku 1775 posílil svůj stav spojením s významným hraběcím rodem Hohenembsů (sňatkem s Marií Franciscou hraběnkou z Hohenembs). Roku 1796 prodal Stekník, rytíři Antonínu Josefu Korbovi z Weidenheimu. V držení tohoto severočeského rodu byl zámek až do r. 1892.

Poté přešel dědičně v držbu rodiny Hennetů. Judr. Leopold sv. pán z Hennetu prodal statek v r. 1907 skrz centrální direkci firmě Hielle a Dittrich v Praze, Fridrichu Gimbelovi. Po něm zdědil Stekník švýcarský konzul Gérold Déteindre, který byl posledním soukromým majitelem objektu. Potomci Gérolda Détéindre potom drželi velkostatek Stekník až do prosince r. 1949. Tehdy byl velkostatek Stekník (včetně zámku a mobiliáře) Československou vládou vykoupen v rámci tzv. Náhradové dohody uzavřené mezi Švýcarskou Konfederací a Československou republikou. Pozemky velkostatku Stekník byly následně rozparcelovány a samotný zámek začal sloužit Výzkumnému ústavu chmelařskému v Žatci. Později jej užívala Národní galerie Praha, která zde umístila depozitář obrazů.

V roce 1996 byl převeden do správy Národního památkového ústavu (tehdy Památkový ústav v Ú/L). Dnes Národní památkový ústav, územní památková správa Praha. Text Oficiální stránky zámku.

Kategorie a štítky

Nastavení