Název

Louny, 2012.

Popis

Ve 12. století existovala u brodu přes Ohři osada Luna. Počátkem 13. století vystupuje na několika listinách Jan z Loun. V polovině 13. století došlo k založení města východně od původní osady, na dvou dopravních tepnách – řece Ohři a Zemské cestě z Prahy. Osada Luna nezanikla, ale stalo se z ní Žatecké předměstí. Založení města bylo nejspíše dílem kolonistů ze Saska. V literatuře je uváděno založení města roku 1253. Toto datum však nemá žádné historické opodstatnění. Rozloha Loun uvnitř hradeb byla 10,5 hektaru. Tím se Louny řadily k nejmenším ze 32 královských měst. Zároveň s městem byl založen u Pražské brány dominikánský klášter. Byl v něm kostel Panny Marie a kaple sv. Barbory. Až z roku 1295 máme první zmínku o Lounech jako konstituovaném městě.
Po smrti posledního přemyslovce Václava III. rozbil roku 1306 u Loun tábor římský král Albrecht Rakouský. Vedl do Čech vojenskou výpravu na podporu královské kandidatury svého syna Rudolfa. Není známo, zda do Loun vstoupil. Z období vlády Jana Lucemburského, z roku 1317, pochází nejstarší listina zachovaná v lounském archivu. Král v ní městu odpouští placení berně na 6 let s tím, že z ušetřených peněz mají opravit hradby. Roku 1325 musel Jan Lucemburský potvrdit Lounům některé výsady, protože středověcí obyvatelé Loun svá privilegia ztratili. Před rokem 1331 založil zdejší rychtář Fricek Bér na třetím a nejmenším předměstí Benátkách druhý klášter pro magdalenitky. V polovině 14. století byla správa města v rukou asi dvaceti starousedlých německých rodin. Ale už tehdy se zde nacházela Česká ulice. Její poloha vypovídá o tom, že němečtí zakladatelé města obsadili rynk. Na prahu husitských válek už byly Louny české. Před rokem 1349 postily Louny dva velké požáry. Obraz zkázy zapůsobil ještě roku 1350 na Karla IV. Ten městu odpustil na 5 let placení berní a pozastavil splátky dluhů. Roku 1352 Karel IV. udělil Lounům právo vybírat ungelt ze soli. Roku 1397 přešly Louny pod míšeňskou správu, protože Karel IV. nedodržel slib, který dal roku 1317 míšeňskému markraběti. Slíbil, že svou dceru Annu dá jeho nejstaršímu synovi za manželku a zástavou za nedodržení slibu byly Louny a Most. Roku 1398 byla Lounům povolena stavba radnice a byl stanoven začátek každoročního sedmidenního jarmarku.
Počátkem 15. století byly Louny zasaženy reformním náboženským hnutím. Po smrti Václava IV. v srpnu 1419 začala v Lounech husitská revoluce. Byly zničeny oba kláštery. Na jaře roku 1420 se husité rozhodli pomoci Praze, která byla obležena Zikmundem. Až v březnu roku 1421 se Louny staly husitskými. Pramenů lounského původu k husitské době se zachovalo málo, pouze městská kniha z let 1418 – 1442 a listina z roku 1427. Krutost tehdejší doby očekávala vyrovnání účtů s městskou radou, většina konšelů z let 1418 – 1420 však byla v úřadě ještě ve 2. polovině 20. let. Beze stopy v pramenech zmizeli vůdci žatecko-lounského vojska z pražského tažení a také kněz Petr Špička. Naopak ještě roku 1422 v Lounech působil katolický farář Mařík. Za husitských válek se Louny zmocnily 26 vesnic patřících vesměs zničeným okolním klášterům. Od jejich obyvatel začaly vybírat dávky. Od krále Zikmunda se očekávalo, že toto počínání zlegalizuje. Zikmund to při svém pobytu v Lounech přislíbil, ale k vydání majestátu již nedošlo, protože krátce poté zemřel. Roku 1452 bylo rozhodnuto o správcovství Jiřího z Poděbrad a o vrácení statků královské koruně. Po pozemkové revizi roku 1454 Lounům zůstaly jen vesnice bývalého kláštera magdalenek a vesnice, na něž mělo město zápis – Blšany, Březno, Dobroměřice, Malnice, Nečichy, Raná a Smolnice.
Od založení až do 16. století se Louny řídily magdeburským městským právem. Po husitských válkách však byly Louny spíše posíleny. Bylo možné financovat i různé stavby. Roku 1561 byla postavena nová škola. Od roku 1576 zdobily lounské náměstí honosná kašna. A roku 1587 byl dokončen kamenný most přes záplavové území směrem k Dobroměřicím. O pouhé 3 roky později byla postavena mohutná dvoupatrová dělová bašta v sousedství Pražské brány. V průběhu 16. století však Louny postihly nejméně tři morové epidemie. Při té poslední roku 1582 zemřelo údajně asi 2.000 lidí. V letech 1585 – 1587 byl kvůli častým záplavám postaven kamenný most se šesti oblouky.
Jako by radní tušili, že se blíží děsivý konflikt, který na dlouhou dobu otřese celou střední Evropu – třicetiletá válka. Roku 1606 totiž byla provedena celková rekonstrukce hradeb. 3. listopadu 1620 dorazil před Louny Albrecht z Valdštejna. Zapálil obě předměstí a předložil městu požadavek okamžité kapitulace. Dobře opevněné a vyzbrojené město se po poradě celé obce den nato vzdalo. Hned roku 1621 byly konfiskovány všechny vesnice. Roku 1623 je získal do zástavy Volf Ilburk z Vřesovic. Císař v roce 1627 uznal právo Loun na konfiskované zboží, ale Vřesovec odmítl majetek vydat. Po jeho smrti vesnice získali jeho věřitelé. Teprve roku 1684 se Louny domohly svého majetku zpět.
Období v letech 1650 – 1850 lze nazvat lounskými temnými staletími a mnoho historických záznamů se nezachovalo. Válka znamenala katastrofu. Louny sloužily jako ubytovací a zásobovací prostor pro vojenské velitele. Před válkou bylo v Lounech 329 domů, roku 1654 jich bylo jen 190. Rapidně klesl počet obyvatel i jejich životní úroveň. Město se topilo v dluzích a místo domů si měšťané prodávali spáleniště. Začal postupný zánik lounského vinařství a zmizelo předměstí Benátky. V roce 1650 pomohla ke zkáze města cholera a roku 1680 zasáhla město další morová epidemie. Město se po válce pomalu vzpamatovávalo, ale nikdy nedosáhlo významu, jaký mělo v době husitské. Louny se staly městem na národnostní hranici, zůstaly výhradně české. Roku 1787 je uváděno v Lounech již 298 domů. V letech 1814 – 1816 se stavěla silnice do Lipska. Pole mezi Louny a Dobronicemi byla často vystavena záplavám a byla snaha komunikaci udržet sjízdnou. Na místě původního mostu byl postaven nový. Má 40 oblouků a je dodnes významnou technickou památkou. V roce 1826 byla postavena budova radnice. Roku 1828 údajně žilo v Lounech 2.070 obyvatel. Městská škola měla tři třídy po šedesáti žácích. Ve městě působil jeden lékař, dva ranhojiči a dvě porodní báby. V roce 1846 bydlelo ve 333 domech 2380 obyvatel. O dění v roce 1848 víme jen, že obec zakoupila 80 pušek. Mnohem dramatičtější byl požár, který 6. září 1849 vypukl v domě čp. 68 v dnešní Hilbertově ulici. Živelná pohroma si vyžádala krutou daň v podobě 35 vyhořelých domů.
V polovině 19. století byl v Lounech hrazený střed uvnitř dvojité gotické hradby s parkánem, zbytky bašt, dvěma branami a nepříliš zřetelným příkopem jižním předpolí tohoto opevnění. Západně od této lucemburské a vladislavské dispozice se za Žateckou bránou rozprostírala nejstarší část zástavby, zvaná Žatecké (Velké) předměstí. Na protilehlé straně opevněného jádra města pak byla východní skupina domů za Pražskou bránou. Nazývala se Pražské (Malé) předměstí. Započalo se s opravami špatného dláždění ulic. Také byly obnoveny týdenní a výroční trhy. Bohužel však došlo roku 1861 i ke zbourání pozdně gotické Pražské brány, protože bylo potřeba uvolnit parcelu pro novostavbu Dívčích obecných a měšťanských škol. Město sice získalo potřebný vzdělávací ústav, ale přišlo o pozoruhodnou stavební památku. A brána nebyla zdaleka jediná, různým novým stavbám „muselo“ ustoupit i mnoho historických budov. V letech 1881 – 1899 stál v čele radnice zemský advokát Petr P. Hilbert. Za jeho působení vznikla Okresní hospodářská záložna, Občanská záložna, Městská veřejná nemocnice, Okresní nemocenská pojišťovna. Rozvíjela se činnost Sboru dobrovolných hasičů, byl zřízen nový vodovod, obnoveny veřejné vanové lázně, zavedeno pravidelné čištění ulic, veřejné osvětlení a mnoho dalšího. Na několika místech ustoupily jižní hradby vytyčování nových ulic pro stavbu činžovních domů. 80. a 90. léta 19. století byla pro město obdobím, které přineslo většinu z toho, co dodnes tvoří zázemí města.
27. 10. 1918 proběhla schůze, při které byla obnovena činnost předválečných spolků a vznikly i nové. V dalších letech byla založena Obchodní akademie a Masarykovo loutkové divadlo, bylo otevřeno nové kino, zřízen hotel Union, vznikla Obecná hudební škola, byl založen sirotčinec a začala také fungovat městská doprava. 30. léta opět přinesla bídu. Továrny propouštěly dělníky a rostla nezaměstnanost. Katastrofou byla 2. světová válka. Hranice Sudet zasahovala až k Lounům. Obyvatelé ze zabraného území utíkali do Loun, které byly přecpány lidmi. Od okupantů bylo město osvobozeno 8. 5. 1945.
Přes všechny historické peripetie zůstala v Lounech zachována řada historicky cenných památek. Nejvýznamnější je dochovaná městská fortifikace se Žateckou branou a také pozdně gotický chrám sv. Mikuláše.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/louny/

Kategorie a štítky

Nastavení