Můj taťka fotil zenitem. Fotil rád a moc pěkně.Mně jako malé holce se pak líbil čas strávený s ním ve fotokomoře. "Pomáhala" jsem u toho "velkého hebla" vybrat, co z obrázku chceme na fotce mít,pak jsme společně odpočítávali jednadvacet, jednadvacet...,naučila jsem se ve správném pořadí používat vývojku a ustalovač. Opatrně jsme fotky sušili a pak ještě opatrněji ukládali na leštičku.
Taťka odešel brzy.
A já se k focení teď vrátila. Je to něco jako moje terapie. Snad by se mu aspoň některé z mých fotek líbily. A kdyby ne, určitě by mi poradil, jak to příště udělat lépe.
Budu ráda, když mi poradíte vy,kdo se u mě třeba jen na chvilku zastavíte.
Děkuji