Název

Chorvatsko 2015 - ostrov Hvar - Bogomolje, osada Bonkovići a konoba v zátoce Tvrdni Dolac

Popis

Tentokrát jsme se vydali na průzkum vnitrozemím východní části ostrova. Nejprve jsme se zastavili v obci Bogomolje a pak jsme odbočili po asfaltové cestě směrem k jižní straně před obcí Gdinj. Tato obec leží zhruba v polovině cesty mezi Sučurajem a Jelsou. Gdinj tvoří několik malých osad, jednou z nich je Bonkoviči. Asfaltová cesta vedla vyprahlou krajinou porostlou divokou levandulí a hlavně všemožným roštím. Všude kolem byla neobdělávaná políčka ohraničená kamennými zídkami. Asi tak po dvou kilometrech jsme dojeli k opuštěným domům a celá osada vypadala jako vesnice duchů, kde není živáčka. Chtěli jsme se projít mezi polorozbořenými domky, které působily jako skanzen, dost podobný turisticky známé osadě Humac. Kde se vzala tu se vzala, najednou se před námi zjevila sešlá stařenka v tmavé dlouhé zástěře a šátku jak ježibaba z pohádky:). Hrozně jsme se jí lekli, protože jsme netušili, odkud přišla, ale dala se s námi do řeči, že je místní obyvatelka této osady, kde žije od narození. Nikdo jiný prý tu nepřebývá, všichni mladí odešli za lehčím životem do měst. Ona prý jediná zůstala. Chvíli se na nás nejistě dívala, ale přesvědčili jsme ji, že si to tady chceme jen projít a udělat pár obrázků. Jak se ta osoba zjevila, tak se vytratila do některého z rozpadlých domů. Procházeli jsme se mezi zříceninami a najednou na mne odněkud vyběhl nějaký rozzuřený pes "voříšek" a vypadal, že chce útočit a jen tak to nehodlá vzdát. Zažila jsem nejhorší minuty naší dovolené, kdy se mi honily myšlenky na vlastní smrt a jen jsem doufala, že tento "roztomilý" pejsek neobjeví našeho jorkšíráka Willyho, kterého jsme nechali volně pobíhat po okolí. Nakonec vše dobře dopadlo, zachránila nás "pohádková" místní babička, která zavčas svého hlídače zahnala do dvora domu. Prý do těchto končin turisté běžně nezavítají, tak svému psu nechává volný pohyb. Prý by nás určitě "grisnul" :(. Ještě nám pak ta "pohádková bytost" při rozloučení řekla, že nás už někde viděla, prý jsme ubytovaní v zátoce Veprinova, kam ona chodí pěšky. Byli jsme z toho v takovém údivu, že jsme se na podrobnosti nezeptali, jen podle mapky jsme zjistili, že asi nějaká cesta tímto směrem přes tu pustinu existuje. Nebýt obrázků, co jsem v této osadě nafotila, myslela bych si, že to byl jen sen. Tato vesnička v nás zanechala opravdu zajímavou, až magickou atmosféru. Pak už jsme se "jen" zastavili při cestě do "naší" zátoky Veprinova v konobě Dalmatina v zátoce Tvrdni Dolac.

Nastavení